Láska bolest přináší - 1. Vzpomínky

1. Vzpomínky

Přišel čas se loučit. Bylo to těžší než mysleli. Ani jeden z nich nechtěl říct sbohem první. Oba věděli, že až splní to, co pod nátlakem slíbil, nic už nebude jako dřív. Slyšeli je přicházet. Musel jít. Podívali se na sebe. Jejich myšlenky byly téměř totožné. Před nějakou dobou by ani jeden nepomyslel na lásku. A už vůbec na lásku k tomu druhému. Tolik věcí je rozdělovalo. Tak málo spojovalo. A přesto se do sebe dokázali zamilovat. Minulost nechali minulostí, ale budoucnost se kvapem blížila. A nebyla růžová. To oba věděli.
Teď neměl čas vzpomínat. Ano, přicházeli a on se musel přidat k nim. A ona? Postaví se na druhou stranu.
Otočil se na ni. Věděl, že své emoce drží jen silou vůle. Nechce mu to dělat ještě těžší. Obrátil se ke dveřím a pak jimi prošel bez ohlédnutí. Kdyby se ohlédl, už by nikdy neodešel. Avšak ona za ním hleděla stále, měla chuť se za ním rozběhnout jako malé děcko, věděla, že nemůže. Nesmí.

O několik týdnů dříve

Seděla v hodině lektvarů a poslouchala profesora Snapea. Snažila se zapsat vše, co jim říkal.. Jednalo se sice o nejneoblíbenější předmět a o nejméně oblíbeného profesora, ale ona už byla taková. Chtěla mít vždy o všem přehled. Neměla ráda, když ji něco zaskočilo. Hrozně ráda četla a učila se stále nové a nové věci. Mnoho jejich vrstevníků tuhle její zálibu nechápalo a označovali ji za „ŠPRTKU“.

Jen málo lidí ji bralo takovou, jaká opravdu byla. Byli to její dva nejlepší kamarádi Harry a Ron. Skamarádila se s nimi už v prvním ročníku a tak to zůstalo doteď. Někdy se sice chovali hrozně a s oblibou porušovali školní řád, ale měla je ráda. Pak tu byla ještě Giny. Kamarádka, Ronova sestra a Harryho přítelkyně v jednom. Našla by určitě ještě pár takových lidí.

Pokud by ale napsala seznam svých potenciálních kamarádů a lidí, které respektuje, určitě by se v něm neobjevilo jméno profesora lektvarů. Severus Snape. Právě procházel třídou. Kontroloval nebo spíše zkritizoval výtvory svých žáků. Hermiona už před chvílí začala se zadaným lektvarem. Byla s prací skoro u konce.

Míchala lektvar a zároveň pozorovala, jak se blíží k ní. Cestou stačil úplně znemožnit chudáka Nevila. Nevile se krčil pod urážkami profesora a byl na pokraji nervového zhroucení. Nechápala, proč to dělá. Proč si svůj vztek vybíjí na někom, jako je Nevile. Snape nakonec nechal svého neoblíbeného studenta být a pokračoval v obchůzce třídou.

Blížil se pomalu k její lavici, se svým vlajícím pláštěm jí připomínal spíše upíra z mudlovských, hororových filmů. Snape měl vždy jisté nadání pro dramatičnost. Což naznačovala jeho chůze a styl vcházení do každé hodiny. S pobavením přemýšlela, zda si to nacvičuje před zrcadlem.

Lektvar měla už hotový a pokud mohla na pohled soudit, tak jej měla dobře. Což je v hodinách profesora Snapea celkem na nic. Ne, že by byla chyba v její neznalosti lektvarů, to ne. Ono šlo spíše o opak. Věděla toho moc. Znala odpovědi na všechny Snapeovy zákeřné otázky. Speciálně pro některé měl takříkajíc slabost. Ona by se mohla řadit mezi ně.

Nejednou ji nazval „nechutnou šprtkou“. Kdyby chodila do zmijozelu, patřila by jistě k jeho nejoblíbenějším studentům. Jenže ona chodila do nebelvíru, pocházela z mudlovské rodiny a aby toho nebylo málo, patřila k nejlepším přátelům Harryho Pottera. Někdo s takovýmhle štítkem neměl u Snapea ani tu nejmenší šanci na úspěch.

Z přemýšlení ji vytrhl Snapeův stín. Skláněl se nad jejím kotlíkem. A obzvláště důkladně hledal nějakou chybu, jenž by jí mohl vytknout. Nenašel však nic. Čekala, že znechuceně odejde, ale on na ni jen hodil ledový pohled.
O nic méně ledovým hlasem řekl: „Slečna Grangerová už je hotová. Což mě samozřejmě nemůže udivit. Jestli vás nezabije fakt, že jste nechutná šprtka. Jistě vás dorazí vaše nehorázná horlivost.“

Myslela si, že už skončil, ale on se jen ušklíbl a pokračoval: „Vzhledem k vaší rychlosti vám jistě nebude vadit, udělat si lektvar znovu.“ Mávl hůlkou a po lektvaru nebylo ani stopy.

„Nechceme přece, aby jste zahálela. Nebo nedej bože, se nudila. Můžete si dát repete.“

Naposledy se na ni podíval a chystal se přesunout k další lavici. Hermiona překvapením na chvíli ztratila řeč. Střídavě střílela pohledem ze Snapeových zad na před chvílí plný kotlík. Nemělo by ji to překvapit. Ale stalo se.

Před smrtí se vám promítne celý život před očima. Ona si naopak vzpomněla na všechno to ponižování, na scény, kdy ji urážel hlasem plným sarkasmu. Počáteční šok a překvapení se náhle proměnili v obrovskou zlost.

Vůbec nepřemýšlela nad tím co dělá. Vyletěla z lavice jako časovaná bomba. A plná vzteku začala na Snapea metat jednu urážku za druhou. Ve třídě se rozhostilo hrobové ticho. Celá třída mohla sledovat, jak jejich profesor snad poprvé ztratil řeč.

Hermiona zakončila svůj „proslov“ slovy: „Neměl jste žádné právo to udělat. Krucinál, měl byste se chovat jako učitel. To bych po vás ale chtěla hodně. Místo toho se chováte jako sprostej Smrti….“

V tomhle bodě se Hermiona zasekla. Uvědomila si dosah svých slov a překotně se začala omlouvat.

Snad právě to probudilo Snapea z jeho strnulosti. Co si to sakra dovoluje. Jistěže na to mám právo. Kdyby pohled mohl zabíjet, tak by Hermiona v tu ránu byla mrtvá.

Promluvil a v hlase se mu ozýval potlačovaný: „Strhávám Nebelvíru za vaši do nebe volající drzost a za napadení učitele 100 bodů. K tomu vám uděluji školní trest na 2 týdny. Hlaste se u mě v kabinetu dnes, v sedm večer. A nemyslete si, že z toho vyjdete lehce.“

Jako pro zdůraznění jeho slov se ozval zvonek. Hodina skončila.

Obrátil se k ostatním a řekl: „Odevzdejte mi vzorky vašich lektvarů. Ukliďte po sobě ten svinčík. Vy. “ Pohledem se zabodl do Hermiony, „máte známku jasnou. Dávám vám T za nedokončení zadaného lektvaru.“

Posbíral vzorky a otočil se ke všem zády. Rázným krokem zamířil do kabinetu. Třískl dveřmi a ve třídě bylo chvíli ticho. Potom se tam rozpoutal hotový blázinec.

Spolu se zbytkem třídy se na ni ohromeně dívali i Harry s Ronem. Když Ron promluvil, bylo v jeho hlase znát kupodivu nadšení a obdiv (vzhledem k tomu, že přišli o tolik bodů a ona měla školní trest).

„Teda, Hermi…“ řekl s viditelný obdivem Harry.
Tohle by od ní teda nečekal. Ona, která mu tolikrát nadávala. Bylo to v podobných situacích, ať už se Snapem nebo Malfoyem, kdy se neovládl. No, možná by ho to ani překvapit nemělo, uvědomil si při vzpomínce na třetí ročník, kdy dala Malfoyovi ránu mezi oči.

Ron byl kupodivu výřečnější.
„Hermiono, zatraceně, tys mu to dala. Ještě jsem tě neviděl nikdy tak v ráži. No, párkrát jsi byla naštvaná, ale takovou jsem tě nezažil. Ne, že by si to nezasloužil. To zas jo! Jen… překvapila si nás,“ Ron dokončil svůj proslov a zářivě se na ni usmál.

Hermiona byla ještě trochu v šoku z toho, co udělala. Nikdy by ji nenapadlo, že dokáže takhle vylítnout. A ještě k tomu na učitele.
Co jsem to udělala. Tohle mi dá Snape určitě ještě sežrat.

Nebelvírští byli stejného názoru jako Ron. Každý z nich si zažil svoji chvilku milé pozornosti od Snapea. Proto cítili jisté zadostiučinění. Hermiona pro ně byla v té chvíli malá hrdinka.

A Zmijozelští?! Dívali se na ni s opovržením. Ne, že by měli svého ředitele koleje nějak obzvláště rádi. To zas ne. Jen vyjadřovali údiv nad tím, jak si na Snapea mohla otevřít pusu zrovna ona. Pro ně taková špinavá mudlovská šmejdka. To by ani nebyli oni, aby byli za jedno se studenty Nebelvíru.

A/N Za opravu děkuji své beta-read: Morrigan(http://beta-readers.wz.cz)